Dvacet dokumentárních snímků
Z pozůstalosti Jana Horáka, fotografa (*24. VI. 1860 ve Zlechově u Uh. Hradiště, † 19. V. 1916 ve Starém Městě u Uh. Hradiště), Františka Macháně, obchodníka (*27. I. 1880 ve Zlíně, † 13. V. 1918 v Albanii), a Josefa Winklera, stavitele (*27. II. 1872 ve Vsetíně, † 7. V. 1934 ve Zlíně). 
Z let 1900-1912

Nasbíral a poznámkami opatřil
Jožka Baťa

Úvodní slovo napsal prof. Miroslav Batík

Textovou část vytiskla knihtiskárna
Bohumil Siegel a spol. ve Zlíně
typy Romana antikva
v grafické úpravě autora

Článek Starý Zlín ve fotografii se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Dovětky Fotkám (zbylé kratší popisky se zobrazí přímo po rozkliknutí fotografie):

1) Bartošova ulice (dříve Kovářská), dolní část (pohled k západu) odhadováné datum je 1925, ale může být i starší. Vyfotografován je zřejmě průvod Sokolské jízdy projíždějící Bartošovou ulicí. Dáma v klobouku vychází z nyní neexistující boční ulice. Snad jde o původní tak zvanou „Posranou uličku“ spojující místo se Zarámím. Pozdější ulička téhož názvu je spojkou přímo z náměstí kolem dnešního Penny. Je rozhodně výše, než byla původní a nazvána je tak z rozpustilé piety.

5) Bartošova ulice se stavbami, které vypadají na to, že většina z nich byla postavena či rekonstruována ve 30. letech. Tato asanace v 70. letech souvisela s budováním v hornější části, kde přednost dostala výstavba „Spojů“, podniku, který nutně potřeboval prostory pro rychle se rozvíjející komunikační technologie (telefonní ústředna). Důležité bylo také vystavět moderní poštu, což se v tomto komplexu také stalo a tyto služby mohly opustit roh radnice. Lidé brblali, protože ulici a náměstí považovali za skvělé místo pro občanskou vybavenost a telefonní ústřednu za to nepovažovali. Říkali, pošta ano, ale proč tam má být na půl ulice něco, co se dá dotáhnout kabely odkudkoli? Proč tam není dům pro kulturu a koncertní síň (třeba), aby to tam lidé měli blízko? Námitky byly zbytečné – odpověď byla, že staví ten, kdo má na to peníze. Bohužel tento způsob urbanistického plánování přetrval ze socialismu do dneška.

14) Pohled, kde vpravo je budova radnice a díváme se ke staré škole ven z náměstí. Tato škola byla vlastně nová svého času, její zbudování patřilo k trendu budování škol v Rakousko-Uhersku v tak zvaném Franz-Josefofském architektonickém stylu. Budova staré školy, z níž se slavnostně žactvo stěhovalo do „moderní“ a velkoryse postavené školy na nynější Školni ulici, stála před kostelem. Nová škola asi neměla tělocvičnu (nebo malou?), babička vzpomínala, že cvičívali za školou na hřišti. V tom místě byla také studna s pumpou. V těchto časech měla školní ulice dvě strany domků. Zde je dobře vidět také kus jižní strany náměstí s kupeckými domy. Říkalo se tomu Podpodomí, protože domy prý měly i podloubí. 

18) Tentýž pohled ke kostelu z náměstí bez jeho jižní zástavby, vlevo Trantírkův dům. Byl (a je) to krásný činžovní dům, který byl samozřejmě znárodněn. Paní Trantírková odmítla se z domu vystěhovat a žila v něm ve sklepě. Za hygienou musela chodit do Zimních lázní. V 80. letech ve sklepě svého domu zemřela hlady.

23) Spojka z náměstí od rohu Bartošovy ulice kolem Železářství Lidmila dolů na Zarámí. Tady je vidět taky vpravo venkovní plocha železářství (sahala až k Zarámí), kde se prodávaly například trubky a plechy. Toto místo je přesně vidět na celkovém pohledu ve sbírce Pohlednic na č. 5. Totéž místo je v kolekci Centrum 1 na pozici 31, kde už je ve výstavbě telefonní centrála a pošta. Než se stavba dokončila, pokrok v elektronice a miniaturizaci tak změnil podobu zařízení, že prý nejméně polovina budovy byla pro účely, pro které se stavěla, zbytečná.
U obchodníka Lidmily to bylo za 1. republiky příjemné i pro děti, které na rozdíl od dospělých, kteří oceňovali, jak dobrý je tu výběr a vše na jednom místě, měly radost, že k maminčině nákupu dostaly maličké dokonalé kastrolky či formičku na bábovičku. A mohly s maminkou na plotně vařit nebo v troubě péct.

25) Zde již není po horní části Bartošovy ulice ani vidu ani slechu. A taky kus ze severní fronty náměstí zmizel a ustoupil nové výstavbě. Odkryl se tu pohled do Zarámí. Zcela vlevo kus z budovy Průmyslových staveb. Ze Zarámí na jeho jižní straně ulice toho také moc nezbylo, alespoň v tomto místě. Od Dlouhé ulice zbyly snad jen 2 domy počínaje Pelčákovým (první dům na Rašínově ulici podél Dlouhé). Bylo by zajímavé mít foto z proměny Zarámí, ale to se zřejmě měnilo postupně. Kdysi tu prý byly domy barvířů a právě někde tam měli své barvířské rámy.

M.V.

Článek Zlín Centrum – 2 se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Článek 1975 – Spartakiáda se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Hlavní zajímavosti:
4. obr.: Na této fotografii můžeme vidět jako budovu v popředí Sociální Ústav, kde ordinovali praktiční lékaři, za ním je vidět Velké kino. Po vybudování polikliniky se lékaři přesunuli. Dlouho poté se nové poliklinice přezdívalo „Nové Sociální“

6. obr.: Parčík na Náměstí Míru zbudovaný v místě zbořené jižní fronty náměstí. Vpravo za stromy jsou v rohu náměstí vidět dvě budovy železářství Lidmila. (50. léta – začátek 60. let).

8. obr.: Pohled do Sokolské ulice a vlevo do dvora Zapletalovy fabriky. Pohledem vpravo zjišťujeme, že v Beckovské ulici nestojí ještě desetipatrový panelák postavený na konci 60. let (dolní okraj obrázku).

11. obr.: Zajímavostí je opět Sociální ústav na levé straně. Na tomto obrázku je dobře vidět původní střešní úprava administrativní budovy 21, která pak byla za socialismu změněna a byla tam přidána nadstavba vzorkové síně v tzv. 16. patře. Na pohlednici lze nalézt datum 16. 05. 1939

12. obr.: Třída Tomáše Bati, vyfotografovaná v době, kdy nesla jméno Stalinova. Pak byla přejmenována na Revoluční a toto jméno měla až do Sametové revoluce. Pak se jí vrátilo zpět původní jméno. Datum pohlednice: 1960. Vidíme tzv. Věžové domy a úplně vpravo benzínovou stanici.

Článek Zapůjčeno: Pohlednice se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Většinou lze dost dobře dešifrovat, které dnešní místo je zobrazeno. Vodovod, který je na několika snímcích, je podle věku čapící holčičky v ulici Zátiši možno datovat k roku 70, protože holčička je narozená 1965. Další fotografie se datují s výstavbou ulice Budovatelské. Jižní Svahy, kterým první osídlenci říkali Jižní Blata je trochu křivda vůči původním projektantům. Ti rozhodně nechtěli stavět domy a pak komunikace. Například ulice Okružní byla nadherně čistá asfaltka s podchody, když kolem ještě nic nestálo. Později se hodně měnilo kvůli normám na plochy bytů (zmenšování) a očividně se zahušťovalo a zvyšovaly domy. Obyvatelé si pak užívali bahna, které vznikalo výkopy v dalším stavebním úsilí směr východ. Kdybychom se vsadili, jestli na kopci může být potopa, tak může. Právě na fotografiích, které ukazují více hlíny, než domů, je možno si představit, co se stalo při jednom velkém dešti. Nad Cigánovem byly výkopy pro kanalizaci v oblasti svahu nazývaného „Na Šibenicách“ (v podstatě dnešní Budovatelská) právě hotové – vedly skoro po vrstevnicích a víceméně kolmo na ně vedly spojky, když se vodorovné výkopy naplnily a kolmé spojky vodu po spádnici hnaly dolů. Poblíž ulice Na Výsluní, kde všechna voda opouštěla nedokončenou kanalizační síť, se děly divy. V domku Novákových (původně Otty Bati) tehdy museli prokopnout betonovou zídku plotu v předzahrádce, aby voda mohla ze zahrady rychle dál, jinak by ohrozila i dům. Až na Sokolské ulici lidé nadšeně sbírali dokonalé hliněné koule od nejmenších pěticentimetrových až po možná 25 centimetrové, které při svém běhu voda s bahnem a štěrkem vytvořila.

M.V.

Článek Jižní Svahy se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Většina těchto fotek je z roku 1972.

Článek Zlín Centrum – 1 se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Článek Cigánov a přilehlé okolí. se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Článek Povodně Zlínské se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Májových fotografií i videí bude ve sbírkách a rodinných archivech více a i tady jich určitě ještě přibude. Ty, které jsou staršího data a z náměstí Míru, své stáří ukazují nejvíce tím, že vyfotografovaný alegorický vůz poukazuje na „nové hmoty“ pro republiku. Na alegorickém voze Výzkumného ústavu gumárenské a plastikářské technologie je myšleno na polymerní materiály, prostě ty základní plasty jako je PVC, polyetylén či polypropylén, bakelity, polystyren a polyamid. V 60. letech toto byly nové hmoty – pozor jsme dokonce o 2 generace zpět! Jejich masové použití byla výhoda, i když se „soudruhům“ některé jejich využití nepovedlo. To asi ani dnes. Dnes by těmi novými hmotami byly nejspíš nanomateriály. Nové hmoty je termín, který se dost používal a nevím, jestli nebyl i v nějakých oficiálních dokumentech. Existovaly jako součást názvu továren, například „Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem“. Lisovaly se samozřejmě teplem tvrditelné polymerní materiály jako je bakelit. Skvělými a zároveň pevnými a horku odolnými výrobky byly různé tácky, kryty a držáky z nich. Protože zákony o životním prostředí dopadly po roce 1990 tvrdě na výrobce (součástí vytvrzované směsi je formaldehyd, který podléhá přísným pravidlům), většina jich už na lisování rezignovala a jsou z nich už jen vstřikovny termoplastů jako je třeba polypropylén. 

M.V.

Fotografie z let 1963 a alegorický vůz z roku 1972.

Článek 1. Máj, Lásky Čas se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Článek 1989 – Odstřel chladících věží Svit se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.