Dovětky Fotkám (zbylé kratší popisky se zobrazí přímo po rozkliknutí fotografie):

1) Bartošova ulice (dříve Kovářská), dolní část (pohled k západu) odhadováné datum je 1925, ale může být i starší. Vyfotografován je zřejmě průvod Sokolské jízdy projíždějící Bartošovou ulicí. Dáma v klobouku vychází z nyní neexistující boční ulice. Snad jde o původní tak zvanou „Posranou uličku“ spojující místo se Zarámím. Pozdější ulička téhož názvu je spojkou přímo z náměstí kolem dnešního Penny. Je rozhodně výše, než byla původní a nazvána je tak z rozpustilé piety.

5) Bartošova ulice se stavbami, které vypadají na to, že většina z nich byla postavena či rekonstruována ve 30. letech. Tato asanace v 70. letech souvisela s budováním v hornější části, kde přednost dostala výstavba „Spojů“, podniku, který nutně potřeboval prostory pro rychle se rozvíjející komunikační technologie (telefonní ústředna). Důležité bylo také vystavět moderní poštu, což se v tomto komplexu také stalo a tyto služby mohly opustit roh radnice. Lidé brblali, protože ulici a náměstí považovali za skvělé místo pro občanskou vybavenost a telefonní ústřednu za to nepovažovali. Říkali, pošta ano, ale proč tam má být na půl ulice něco, co se dá dotáhnout kabely odkudkoli? Proč tam není dům pro kulturu a koncertní síň (třeba), aby to tam lidé měli blízko? Námitky byly zbytečné – odpověď byla, že staví ten, kdo má na to peníze. Bohužel tento způsob urbanistického plánování přetrval ze socialismu do dneška.

14) Pohled, kde vpravo je budova radnice a díváme se ke staré škole ven z náměstí. Tato škola byla vlastně nová svého času, její zbudování patřilo k trendu budování škol v Rakousko-Uhersku v tak zvaném Franz-Josefofském architektonickém stylu. Budova staré školy, z níž se slavnostně žactvo stěhovalo do „moderní“ a velkoryse postavené školy na nynější Školni ulici, stála před kostelem. Nová škola asi neměla tělocvičnu (nebo malou?), babička vzpomínala, že cvičívali za školou na hřišti. V tom místě byla také studna s pumpou. V těchto časech měla školní ulice dvě strany domků. Zde je dobře vidět také kus jižní strany náměstí s kupeckými domy. Říkalo se tomu Podpodomí, protože domy prý měly i podloubí. 

18) Tentýž pohled ke kostelu z náměstí bez jeho jižní zástavby, vlevo Trantírkův dům. Byl (a je) to krásný činžovní dům, který byl samozřejmě znárodněn. Paní Trantírková odmítla se z domu vystěhovat a žila v něm ve sklepě. Za hygienou musela chodit do Zimních lázní. V 80. letech ve sklepě svého domu zemřela hlady.

23) Spojka z náměstí od rohu Bartošovy ulice kolem Železářství Lidmila dolů na Zarámí. Tady je vidět taky vpravo venkovní plocha železářství (sahala až k Zarámí), kde se prodávaly například trubky a plechy. Toto místo je přesně vidět na celkovém pohledu ve sbírce Pohlednic na č. 5. Totéž místo je v kolekci Centrum 1 na pozici 31, kde už je ve výstavbě telefonní centrála a pošta. Než se stavba dokončila, pokrok v elektronice a miniaturizaci tak změnil podobu zařízení, že prý nejméně polovina budovy byla pro účely, pro které se stavěla, zbytečná.
U obchodníka Lidmily to bylo za 1. republiky příjemné i pro děti, které na rozdíl od dospělých, kteří oceňovali, jak dobrý je tu výběr a vše na jednom místě, měly radost, že k maminčině nákupu dostaly maličké dokonalé kastrolky či formičku na bábovičku. A mohly s maminkou na plotně vařit nebo v troubě péct.

25) Zde již není po horní části Bartošovy ulice ani vidu ani slechu. A taky kus ze severní fronty náměstí zmizel a ustoupil nové výstavbě. Odkryl se tu pohled do Zarámí. Zcela vlevo kus z budovy Průmyslových staveb. Ze Zarámí na jeho jižní straně ulice toho také moc nezbylo, alespoň v tomto místě. Od Dlouhé ulice zbyly snad jen 2 domy počínaje Pelčákovým (první dům na Rašínově ulici podél Dlouhé). Bylo by zajímavé mít foto z proměny Zarámí, ale to se zřejmě měnilo postupně. Kdysi tu prý byly domy barvířů a právě někde tam měli své barvířské rámy.

M.V.

Článek Zlín Centrum – 2 se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.