Roh ulíce Dlouhé a Kvítkové, předpolí nových domů na Dlouhé ulici (Dům zeleniny a za ním Dům obuvi) 

Oba domy postavilo JZD Slušovice. Dostalo se k prázdným pozemkům, na nichž zůstal stát jedině dům dr.Boháče, protože byl v zamýšlené uliční čáře. Jiné domy byly v takové sestavě, že zužovaly Dlouhou ulici, a když si vezmeme, že původně naproti byl dům obchodníka Turny vystrčený velmi do ulice (začínala jim Rašínova ulice směr náměstí), tak všem bylo jasné, že takto nemají perspektivu ani on ani východní strana Dlouhé. Boháčovo bylo asi architektonicky nejmodernější (od architekta Gahury), všichni doufali že zůstane dům uchován a bude se stavět od něho nahoru a dolů.

Území, které Čuba zastavěl bylo poněkud divoce získané. Mezi původně zbořené domy patřilo i Krajčovo s proslaveným řeznictvím a další domy s obchody. Tyto parcely, které původně komunisti znárodnili, sahaly až dozadu k Potokám. Majetek sebrali majitelům i proti jejich oficiálnímu vyjádření, že nic neprodají a nedají si vyplatiti byť nejmenší haléř. To, že si lidé nechali majetek bezmocně ukrást a ne si za něho nechat zaplatit (komunisti jakýsi haléř za metr rádi nabízeli), to bylo pro restituce podstatné. Bez vědomí majitelů, nechaly gottwaldovské úřady zřídit na jejich jména účet v bance a složily tam jakési drobné, jako platbu za znárodněný majetek. Původním majitelům pak ani důkaz o tom, že tento účet nenesl jejich podpis a že z něho nikdy nečerpali ani korunu, nestačil jako důvod k restituci. "Vám bylo zaplaceno, vy jste to tehdy prodali a restituční zákon nezná výjimku!" Po roce 1990 už nešlo nic vybojovat (podle rodiny Krajčovy). Protože navíc se tak stalo jen v Gottwaldově, bohužel s baťovskou důsledností. U nás se přece žádný úřední šlendrián neprovozoval že? Jediné město v Československu, kde by vadilo zapsat nového majitele pozemku bez doložení kupní smlouvy. Takže se to po Sametové revoluci bralo jako tak absurdní, že to nikdo neřešil, ani kdyby svědci dosvědčili, že to prodat rodina kategoricky odmítla. I když každému bylo jasné, jak nové parcely vznikly, tak ani nové stavebníky na konci  70. let  nenapadlo, že by se mohli vyrovnat s původními majiteli a dostát tak obyčejné lidské slušnosti. Tak se prostě uvažovalo v socialismu. Nevyrovnal se Čuba, ale ani firma Baťa, která Dům obuvi po roce 1990 získala, nezaplatila nikomu nic. Sama to brala jako svou restituci za ztracenou obchodní síť.

Nejprve byl postaven Dům zeleniny, dnešní Obchodní banka, potom Dům obuvi. Stavělo se z železobetonu a skla, což byl materiál, ze kterého byl do té doby postaven jen Centroprojekt. Zdá se, že to nebylo uděláno ideálně, veškeré skla jsou již vyměněna, kdežto tak zvané boletické panely, které jsou na Centroprojektu, drží dodnes. Oba domy ale mají mozaiku, což je záslužné, to dnes se už moc na fasádách nevidí. Sice s novou barevností skel úplně neladí, ale možná za 40 let budou skla vyměněna zase za jiný odstín.

Jelikož se stavělo obdivuhodně rychle, je možné, že nový prostor nevznikl ani na základě promyšleného urbanistického plánu. Na rohu Dlouhé a Kvítkové byl pozemek urovnán a jednoduše vzniklo parkoviště. Protože plochy na parkování velmi chyběly (v podstatě se nebudovaly), použilo se parkoviště blízko Čubových domů a vyzvedlo na patro. Nakonec se ještě patrové parkoviště z pohledového betonu obestavělo úzkými patrovými obchodními domky (při stavbě budovy Zlatého jablka).

Celý blok Čubových domů doplňuje vzadu stojící napojený Dům potravin také stavěný JZD Slušovice. Opět neumístěný příliš šťastně. Velmi chybí rezidenční parkoviště výškového obytněho domu, tzv. „Čedoku“ za ním na ulici Potoky a dopravní zmatek vzadu na výjezdu z dvoupatrového parkoviště do křižovatky Kvítkové a Potoků zmírnil až kruhový objezd. Chodcům se situace ovšem zhoršila a přejít bezpečně Kvítkovou či přejít z Dlouhé ulice se bezbariérově podchodem prakticky nedá. Podchod byl pro tyto domy výhodou, ale stavba „Jabka“ na druhé straně ho poničila, třeba východ od Čuby na zastávku směr Otrokovice zmizel. Možnost je jedině se podchodem „vyhrabat“ až do půlky Rašínovy ulice a pak vrátit na Dlouhou a k zastávce. Kdo má těžkou tašku, láteří. Do rohu „Jabka“ ale je z podchodu věčně ucpaný malý výtah. Kdo si počká, ten se dočká.

První dva Čubovy domy byly postaveny velmi rychle a lidé obdivovali zejména kladení trávníku z předpěstovaných rolí, které se položily jako koberec. To jsme ve Zlíně viděli poprvé. Do trávníku byly zasazeny stromky – jeřabiny, kdežto lípa byla zkácena. To byla změna, původně na Dlouhé byly hlavně hlohy, pokud na ně bylo před domy místo.  Tato zahradní úprava ale nevydržela dlouho, někdo se asi rozhodl zvětšit plochu pro průchody chodců. Takže se zase přehrnovala zemina, vykácely se jeřabiny a postavily obloukové zídky s lavičkami na sednutí, na ně však prší a sněží. Do těchto míst přichází mnoho lidí na zastávku, ale na tu asi projekt nemyslel (byl-li nějaký). Dodnes není k dispozici střecha, kapacita laviček je malá a ti, co se schovávají před deštěm u budovy Obchodní banky nebo Domu obuvi Baťa, musejí překonat dost metrů po kostkách dláždění i schodů a dávat pozor, aby neuklouzli. Staří většinou moknou, protože by to možná nestihli doběhnout k přijíždějícímu autobusu nebo trolejbusu. M.V.

Další zajímavosti k této lokalitě můžete najít zde: https://zlin.estranky.cz/clanky/novy-zlin/dlouha-ulice---obchodni-domy---historie-mista.html

Článek BLOG: Dům zeleniny, Dům obuvi se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Dvacet dokumentárních snímků
Z pozůstalosti Jana Horáka, fotografa (*24. VI. 1860 ve Zlechově u Uh. Hradiště, † 19. V. 1916 ve Starém Městě u Uh. Hradiště), Františka Macháně, obchodníka (*27. I. 1880 ve Zlíně, † 13. V. 1918 v Albanii), a Josefa Winklera, stavitele (*27. II. 1872 ve Vsetíně, † 7. V. 1934 ve Zlíně). 
Z let 1900-1912

Nasbíral a poznámkami opatřil
Jožka Baťa

Úvodní slovo napsal prof. Miroslav Batík

Textovou část vytiskla knihtiskárna
Bohumil Siegel a spol. ve Zlíně
typy Romana antikva
v grafické úpravě autora

Článek Starý Zlín ve fotografii se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Dovětky Fotkám (zbylé kratší popisky se zobrazí přímo po rozkliknutí fotografie):

1) Bartošova ulice (dříve Kovářská), dolní část (pohled k západu) odhadováné datum je 1925, ale může být i starší. Vyfotografován je zřejmě průvod Sokolské jízdy projíždějící Bartošovou ulicí. Dáma v klobouku vychází z nyní neexistující boční ulice. Snad jde o původní tak zvanou „Posranou uličku“ spojující místo se Zarámím. Pozdější ulička téhož názvu je spojkou přímo z náměstí kolem dnešního Penny. Je rozhodně výše, než byla původní a nazvána je tak z rozpustilé piety.

5) Bartošova ulice se stavbami, které vypadají na to, že většina z nich byla postavena či rekonstruována ve 30. letech. Tato asanace v 70. letech souvisela s budováním v hornější části, kde přednost dostala výstavba „Spojů“, podniku, který nutně potřeboval prostory pro rychle se rozvíjející komunikační technologie (telefonní ústředna). Důležité bylo také vystavět moderní poštu, což se v tomto komplexu také stalo a tyto služby mohly opustit roh radnice. Lidé brblali, protože ulici a náměstí považovali za skvělé místo pro občanskou vybavenost a telefonní ústřednu za to nepovažovali. Říkali, pošta ano, ale proč tam má být na půl ulice něco, co se dá dotáhnout kabely odkudkoli? Proč tam není dům pro kulturu a koncertní síň (třeba), aby to tam lidé měli blízko? Námitky byly zbytečné – odpověď byla, že staví ten, kdo má na to peníze. Bohužel tento způsob urbanistického plánování přetrval ze socialismu do dneška.

14) Pohled, kde vpravo je budova radnice a díváme se ke staré škole ven z náměstí. Tato škola byla vlastně nová svého času, její zbudování patřilo k trendu budování škol v Rakousko-Uhersku v tak zvaném Franz-Josefofském architektonickém stylu. Budova staré školy, z níž se slavnostně žactvo stěhovalo do „moderní“ a velkoryse postavené školy na nynější Školni ulici, stála před kostelem. Nová škola asi neměla tělocvičnu (nebo malou?), babička vzpomínala, že cvičívali za školou na hřišti. V tom místě byla také studna s pumpou. V těchto časech měla školní ulice dvě strany domků. Zde je dobře vidět také kus jižní strany náměstí s kupeckými domy. Říkalo se tomu Podpodomí, protože domy prý měly i podloubí. 

18) Tentýž pohled ke kostelu z náměstí bez jeho jižní zástavby, vlevo Trantírkův dům. Byl (a je) to krásný činžovní dům, který byl samozřejmě znárodněn. Paní Trantírková odmítla se z domu vystěhovat a žila v něm ve sklepě. Za hygienou musela chodit do Zimních lázní. V 80. letech ve sklepě svého domu zemřela hlady.

23) Spojka z náměstí od rohu Bartošovy ulice kolem Železářství Lidmila dolů na Zarámí. Tady je vidět taky vpravo venkovní plocha železářství (sahala až k Zarámí), kde se prodávaly například trubky a plechy. Toto místo je přesně vidět na celkovém pohledu ve sbírce Pohlednic na č. 5. Totéž místo je v kolekci Centrum 1 na pozici 31, kde už je ve výstavbě telefonní centrála a pošta. Než se stavba dokončila, pokrok v elektronice a miniaturizaci tak změnil podobu zařízení, že prý nejméně polovina budovy byla pro účely, pro které se stavěla, zbytečná.
U obchodníka Lidmily to bylo za 1. republiky příjemné i pro děti, které na rozdíl od dospělých, kteří oceňovali, jak dobrý je tu výběr a vše na jednom místě, měly radost, že k maminčině nákupu dostaly maličké dokonalé kastrolky či formičku na bábovičku. A mohly s maminkou na plotně vařit nebo v troubě péct.

25) Zde již není po horní části Bartošovy ulice ani vidu ani slechu. A taky kus ze severní fronty náměstí zmizel a ustoupil nové výstavbě. Odkryl se tu pohled do Zarámí. Zcela vlevo kus z budovy Průmyslových staveb. Ze Zarámí na jeho jižní straně ulice toho také moc nezbylo, alespoň v tomto místě. Od Dlouhé ulice zbyly snad jen 2 domy počínaje Pelčákovým (první dům na Rašínově ulici podél Dlouhé). Bylo by zajímavé mít foto z proměny Zarámí, ale to se zřejmě měnilo postupně. Kdysi tu prý byly domy barvířů a právě někde tam měli své barvířské rámy.

M.V.

Článek Zlín Centrum – 2 se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Poválečná doba přinesla nejen zkázu některých VKV stanic (a pro jistotu se radiové přijímače s příslušným rozsahem ani nevyráběly), ale komunisti si pojistili, že ani na středních vlnách se zahraniční stanice poslouchat nebudou. Jedno z řešení vidíte na této černobílé fotografii. Eufemistický název mělo „vysílačky“, ale nevysílalo se tu nic jiného, alespoň o tom nevíme, než signál hřmotného pazvuku, který rušil Svobodnou Evropu a Hlas Ameriky. Byl k nim přiveden silný kabel z města, kterým se napájely. Šel chodníkem ulicí Zátiší a je tam mimochodem dodnes. Dělal nám obyvatelům pěkný problém, protože při budování různých inženýrských sítí, samozřejmě v rámci akce „Z“, problematizoval výkopové práce. Jeho poškození bylo pod vysokými tresty. Byla to žíla krytá svrchu jen varovným cihelným páskem. Dnes už není pod proudem, ale je stále přítomen.

Tento pohled je pravděpodobně od ulice Nad Vývozem. Proto není dobře odlišen začátek lesa, takzvaná „špica“. Původní špica už není původní, protože při výstavbě Jižních Svahů v oblasti Kocandy les o tu ostrou špici přišel. Má to za důsledek, že už přesně nevím, kde je hrob, který pár metrů od špice lesa byl. Jak rodiče tvrdili, byl tam pochovaný v mělkém hrobě německý voják, který tam padl. Celý čas bývala v tom místě prohlubeň propadlého hrobu.

Vpravo na fotografii je hranatá malá stavba, pravděpodobně vodojem. Je to první stavba sídliště Jižní Svahy, zdá se, že vznikla už v tzv. první etapě. Stojí na místě, kde je vyústění žleba začínajícího od ulice Beckovské podél ulice Zátiší a potom se zužuje a zde končí. Nyní je do těch míst nahrnuta zemina, která vyrovnává terén pro Středovou ulici směr Hony.

M.V.

PS: Další fotky z Jižních Svahů můžete vidět >ZDE<

Článek BLOG: Zlínské rušičky se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Většinou lze dost dobře dešifrovat, které dnešní místo je zobrazeno. Vodovod, který je na několika snímcích, je podle věku čapící holčičky v ulici Zátiši možno datovat k roku 70, protože holčička je narozená 1965. Další fotografie se datují s výstavbou ulice Budovatelské. Jižní Svahy, kterým první osídlenci říkali Jižní Blata je trochu křivda vůči původním projektantům. Ti rozhodně nechtěli stavět domy a pak komunikace. Například ulice Okružní byla nadherně čistá asfaltka s podchody, když kolem ještě nic nestálo. Později se hodně měnilo kvůli normám na plochy bytů (zmenšování) a očividně se zahušťovalo a zvyšovaly domy. Obyvatelé si pak užívali bahna, které vznikalo výkopy v dalším stavebním úsilí směr východ. Kdybychom se vsadili, jestli na kopci může být potopa, tak může. Právě na fotografiích, které ukazují více hlíny, než domů, je možno si představit, co se stalo při jednom velkém dešti. Nad Cigánovem byly výkopy pro kanalizaci v oblasti svahu nazývaného „Na Šibenicách“ (v podstatě dnešní Budovatelská) právě hotové – vedly skoro po vrstevnicích a víceméně kolmo na ně vedly spojky, když se vodorovné výkopy naplnily a kolmé spojky vodu po spádnici hnaly dolů. Poblíž ulice Na Výsluní, kde všechna voda opouštěla nedokončenou kanalizační síť, se děly divy. V domku Novákových (původně Otty Bati) tehdy museli prokopnout betonovou zídku plotu v předzahrádce, aby voda mohla ze zahrady rychle dál, jinak by ohrozila i dům. Až na Sokolské ulici lidé nadšeně sbírali dokonalé hliněné koule od nejmenších pěticentimetrových až po možná 25 centimetrové, které při svém běhu voda s bahnem a štěrkem vytvořila.

M.V.

Článek Jižní Svahy se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Většina těchto fotek je z roku 1972.

Článek Zlín Centrum – 1 se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

Článek Cigánov a přilehlé okolí. se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

1972 – Roh ulice Kvítková a Potoky: 

Cigánov, cca před rokem 1984 kdy byla budova na rohu zbourána:

Ulice Hluboká, pohled směrem Kvítková skrz Třídu Tomáše Bati:

Článek Jak šel čas se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

]]> https://www.ikasgc.cz/jak-sel-cas/feed/ 0 https://www.ikasgc.cz/povodne-zlinske/ https://www.ikasgc.cz/povodne-zlinske/#respond Tue, 23 Jun 2020 01:59:10 +0000 https://ikasgc.cz/?p=457 Fotografie pocházejí z různého období. Datumy a informace jsou u jednotlivých fotografií.

Článek Povodně Zlínské se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

]]> Fotografie pocházejí z různého období. Datumy a informace jsou u jednotlivých fotografií.

[See image gallery at www.ikasgc.cz]

Článek Povodně Zlínské se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

]]> https://www.ikasgc.cz/povodne-zlinske/feed/ 0 https://www.ikasgc.cz/1-maj-lasky-cas/ https://www.ikasgc.cz/1-maj-lasky-cas/#respond Tue, 23 Jun 2020 01:16:31 +0000 https://ikasgc.cz/?p=442 Májových fotografií i videí bude ve sbírkách a rodinných archivech více a i tady jich určitě ještě přibude. Ty, které jsou staršího data a z náměstí Míru, své stáří ukazují nejvíce tím, že vyfotografovaný alegorický vůz poukazuje na „nové hmoty“ [...]

Článek 1. Máj, Lásky Čas se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

]]>

Májových fotografií i videí bude ve sbírkách a rodinných archivech více a i tady jich určitě ještě přibude. Ty, které jsou staršího data a z náměstí Míru, své stáří ukazují nejvíce tím, že vyfotografovaný alegorický vůz poukazuje na „nové hmoty“ pro republiku. Na alegorickém voze Výzkumného ústavu gumárenské a plastikářské technologie je myšleno na polymerní materiály, prostě ty základní plasty jako je PVC, polyetylén či polypropylén, bakelity, polystyren a polyamid. V 60. letech toto byly nové hmoty – pozor jsme dokonce o 2 generace zpět! Jejich masové použití byla výhoda, i když se „soudruhům“ některé jejich využití nepovedlo. To asi ani dnes. Dnes by těmi novými hmotami byly nejspíš nanomateriály. Nové hmoty je termín, který se dost používal a nevím, jestli nebyl i v nějakých oficiálních dokumentech. Existovaly jako součást názvu továren, například „Lisovny nových hmot Vrbno pod Pradědem“. Lisovaly se samozřejmě teplem tvrditelné polymerní materiály jako je bakelit. Skvělými a zároveň pevnými a horku odolnými výrobky byly různé tácky, kryty a držáky z nich. Protože zákony o životním prostředí dopadly po roce 1990 tvrdě na výrobce (součástí vytvrzované směsi je formaldehyd, který podléhá přísným pravidlům), většina jich už na lisování rezignovala a jsou z nich už jen vstřikovny termoplastů jako je třeba polypropylén. 

M.V.

Fotografie z let 1963 a alegorický vůz z roku 1972.

[See image gallery at www.ikasgc.cz]

Článek 1. Máj, Lásky Čas se nejdříve objevil na www.ikasgc.cz.

]]> https://www.ikasgc.cz/1-maj-lasky-cas/feed/ 0