V pondělí 20. listopadu 1944 zasáhla skupina amerických bombardérů část města Zlína.
Nejprve v pátek 13. října 1944 shodil jeden americký bombardér na část čtvrti Letná několik bomb. Od té doby začala pravidelná evakuační cvičení. Bombardéry B-17 a B-24 svrhly pumy na část továrny a obytnou čtvrť Letná. Nejvíce byly zasaženy sklady materiálu, z nichž jeden prohoříval ještě dlouhé měsíce po náletu. Zasažena byla východní část čtvrti Letná a objekty továrny, vlakové nádraží, rovněž elektrárna.
Na vybombardovaném území Letné u hotelu Společenský dům (dnes Hotel Moskva) bylo vybudováno obratiště trolejbusů. Jeden tzv. čtyřdomek na dnešní Mostní ulici byl zasažen ve druhém nadzemním podlaží, které bylo později ubouráno. Dodnes je tak připomínkou tohoto bombardování, i když zde není žádná pamětní deska. Dnes se historici kloní k tomu, že nálet na Zlín byl omylem způsobeným špatnou navigací, kdy si piloti mohli myslet, že doletěli nad Ostravu. V dané době byl však nálet propagandisticky vykládán jako útok tzv. nepřátelských sil proti českému lidu a jeho pracovnímu úsilí.
Zahynulo 24 civilistů, asi 90 lidí bylo zraněno.
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/
Bombardování zlínské „Baťovky“ se vykládá podle vzpomínek pamětníků různě. Jedna verze říká, že v ohrazeném prostoru, který byl v areálu oplocen, si organizovala německá armáda strojní výrobu, a to komponent pro střely „V“. A to prý se mělo Američanům nelíbit a potřebovali to rozbít bombami. Jiní namítají, že prakticky v konci války toto už nemělo asi význam. Od překladatele a pracovníka svitovské knihovny, PhDr. Miloslava Vrážela, pochází (alespoň pro mne) verze ta, že na Zlín nasměroval bombardéry jejich velitel proto, že to byl syn ředitele velké americké obuvnické továrny. Takže to nemusela být nenávist k československému lidu, ale jen ke konkurenci.
Co se týká poškozených, na Letné bydlela rodina Dostálových. Jejich „půdomek“ to schytal také a oni pak museli bydlet v bytě o něco dál v „půdomku“, který své obyvatele měl, a tak se tam s nimi tísnili. Paní Jana vzpomínala, že jako dítě chodili do svého pokoje oknem po prkně, aby nerušili majitele bytu přicházením vchodovým dveřmi. Půldomek se znovu postavil, ale oni se tam vlastně neměli s čím stěhovat, všechno věnovali dobří lidé. Válka skončila a za 3 roky po ní se udál komunistický puč, nazývaný Vítězný Únor, a s ním konec demokracie u nás.
Maminka s tatínkem šetřili a v r. 1953 si konečně našetřili na pěkný obývací pokoj. Vybrali si ho v oddělení nábytku obchodního domu. Šli tam sice s penězi, ale nábytek bylo zvykem platit při dodání, rozvážel ho automobil obchodního domu. Na konci týdne ale bylo už nákladní auto vytíženo, řekli jim, ať počkají až do pondělka. Když náklaďák dorazil, mohli si koupit už jen jednu židli a na ostatní neměli peníze. Hádejte, proč? Odpověď je snadná pro pamětníky: odehrála se skvěle utajovaná měna. „Zpravodajské hry“ se zúčastnil aktivně svým lživým projevem k národu i prezident Antonín Zápotocký, který popřel, že by se cosi takového vůbec mohlo chystat.M.V.
Buďte první kdo přidá komentář